Ve třetím zápase jsme se utkali s Rymicemi. Ze 17 nominovaných hráčů, se buď omluvilo na poslední chvíli, nebo vůbec neomluvilo sedm hráčů. Kdo umí trochu počítat, tak ví, jak asi snadnou práci měli trenéři při sestavování základní jedenáctky. Po cestě jsme vzali ještě Pavla a mohli jsme úspěšně vyrazit vstříc dalšímu utkání. Je naprosto neuvěřitelné, jaký přístup zvolili někteří „hráči“, kteří se prostě nedostavili k zápasu. A ať si každý šáhne do svědomí, jestli i ti co se omlouvali, zda jejich důvody byly tak závažné, aby nechali ve štychu zbytek týmu.

Naopak musím vyzvednout obětavý výkon všech zúčastněných hráčů, kteří se snažili semknout a bojovali o co nejlepší výsledek. Tentokrát jsme přežili osudnou 15 minutu, i když soupeř měl od první minuty jasnou převahu a vypracoval si řadu šancí. V 23. minutě došlo k nešťastné události, kdy benjamínek Pavel při napadání obránce dostal tvrdou ránu do obličeje a musel jít ze hřiště. Jelikož jsme tentokrát neměli vůbec nikoho na střídání, tak jsme dohrávali o deseti. Domácí toho využili a o dvě minuty později vstřelili první gól. Bohužel o další minutu jsme inkasovali po druhé a blo jasno, kdo sebere body v tomto utkání. Na víc pět minut předkoncem poločasu jsme inkasovali po třetí.

O poločase jsme hráče pochválili za bojovnost, kterou ještě podpořil Pavel svým návratem na trávník i s oteklým okem. Ve druhé půli se obraz hry nezměnil. Domácí měli opět velkou převahu a naši hráči odolávali s vypětím všech sil. Pozitivní jev byl v tom , že se naši hráči dokázali v zájemně povzbudit a ne rozhádat, jak to bylo pravidlem v minulých zápasech. Přesto jsme ještě dvakrát inkasovali, přičemž jsme na branku soupeře vystřelili za celý zápas jen jednou pět minut před koncem slabou ranou Davida Opluštila.

Pomalu se nám daří konsolidovat obranu, ale cesta za trochu organizovaným projevem týmu směrem do předu, bude ještě dlouhá. Všechno je to o přístupu hráčů a to i starších žáků, kteří do dorostenecké kategorie přejdou velmi brzy.